Dysortografie

Dysortografie je specifická porucha pravopisu. Nezahrnuje však celou gramatiku, vztahuje se převážně na tzv. specifické dysortografické jevy, kterými jsou rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek, rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni, rozlišování sykavek, přidávání a vynechávání písmen, popř. slabik, nezvládání hranic slov v písmu. Patří sem i problematika nevhodné aplikace gramatických jevů v diktátech.

Osoby trpící dysortografií lze rozdělit na 2 typy:
  1. hyperaktivní typ – osoba je se psaním hotova dříve, než si stihne vše promyslet a ujasnit, dochází tak k velkým chybám
  2. hypoaktivní typ – osoba píše zdlouhavě, trvá jí dlouho, než určitý výraz v paměti vyhledá
Příčiny: 
1. porodní trauma a následná problematika LMD
2. specifické spouštěcí faktory, tj.např.rozvod rodičů, jiná traumatická záležitost, snížená motivace atd.
Příznaky:
  • sluchové vnímání – skládání a rozkládání slov
  • zrakové vnímání – rozlišování zrcadlových tvarů, postřeh pro detail, fixace tvarů
  •  reprodukce a vyvozování rytmu, tj. délek u slov
  •  negativní vývoj v řečové složce rozumových schopností
  •  nedokonalost v jemné motorice, převod z jedné zrakové modality do jiné
  •  obtíže ve slaďování vnímaného s koordinovanými a jemnými pohyby ruky
  •  specifické poruchy řeči (expresivní forma řeči i impresivní forma řeči)
  •  problematická pravolevá orientace, orientace na ploše, tzv. nevyhraněná  lateralita
  •  jiné tempo zpracovávání informací, zpomalené psaní, křečovitý úchop tužky
  •  oslabená paměť pro verbální logický materiál
  •  časté spojení s dyslexií a dyspraxií
Hlavní vyskytující se obtíže: 
  1. specifické dysortografické jevy (jejich výskyt je ovlivněn zejména nedostatečným rozvojem sluchového vnímání, vnímání rytmu, chápání obsahu textu a nedostatečným rozvojem grafomotoriky)
  • a.       nezvládnutí krátkých časových úseků
  • b.      obtíže u cizího jazyka
  • c.       špatné rozlišování některých grafických symbolů
  • d.      zaměňování slov
2. chyby v oblasti aplikace gramatických pravidel (zejména v důsledku nevyvinutého jazykového citu, nedostatečného osvojení systému mateřského jazyka, poruch paměti a automatizace)
3. deficity v oblasti pozornosti, paměti, automatizace a grafomotoriky
4. další vyskytující se obtíže (sluchová analýza, rozlišování artikulačně blízkých hlásek, specifické asimilace, nerozlišování tvrdých a měkkých slabik, specifická artikulační neobratnost)
Příklady specifických chyb:  
  • záměna tvarově podobných písmen (tiskacích, psacích apod.)
  • záměna zvukově blízkých hlásek, znělosti
  • nerozlišování sykavek
  • nerozlišování měkkých/tvrdých slabik di, ti, ni, dy, ty, ny
  • chyby ve zvukových celcích (přehazování, vynechávání, přidávání písmen, slabik)
  • nedodržení délek samohlásek, vynechání interpunkce
  • problémy ve slabikách se slabikotvornými r, l
  • špatné rozlišování konce slova, věty
  • umí gramatickou poučku ústně, neumí ji použít v písemné podobě

Literatura:
  • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H., SOVOVÁ, H. Specifické poruchy učení na 2. stupni základní škol. Praha: D+H, 2001.
  • MATĚJČEK, Z. Dyslexie – specifické poruchy učení. 3. vyd. Jinočany: H&H, 1995.
  • MÍCHALOVÁ, Z. Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2001.
  • POKORNÁ, V.  Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. 3. vyd. Praha: Portál, 2002.
  • POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 3. vyd. Praha: Portál, 2001.
  • ŘÍČAN, P. Cesta životem, Praha: Panorama, 1990.
  • ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 2003